Tomáš Trapl na Frekvenci 1 (13.10.2015):

18.9.2015 12:04 Tomáš Trapl hostem Petra Zajíčka a mluví mimo jiné i o nadcházející premiéře muzikálu Romeo a Julie...

Noční proud (06.03.2014 23:04)

 

Jak zpěvák a muzikálový herec Tomáš Trapl oslavil padesátiny? A jak se mu daří na divadelních pódiích či za mikrofonem rockové kapely Dolmen? Nejenom to uslyšíte v Nočním proudu Ilji Kučery ml.

RADIO CLASSIC FM - KOUZELNÝ KRÁMEK HUDBY - LEDEN 2014

MODŘANSKÉ NOVINY - LEDEN 2014

 

ROZHOVOR PRO FANKLUB DIVADLA BROADWAY A HYBERNIA 31.5.2013:

 

Existuje ještě role, kterou si chcete zahrát a nebo se již váš sen splnil?

Nikdy jsem nebyl ten ctižádostivý herec, který snil o velkých, známých a efektních rolích. Snad to bylo způsobeno tím, že jsem šel z role do role, práce bylo hafo a na nějaké snění nebyl čas. Dnes je situace jiná. Role už nepřicházejí samy, jako dříve. Práce je míň – jako všude – a i já, kterého všichni režiséři znají, musím občas navštívit nějaký ten konkurz. Momentálně bych si chtěl zahrát roli Quasimoda. Toho ale přece už hraju, řeknete si. Ano, ale chci tím jen říct, že mě mrzí, že se tento – myslím zajímavý titul – hraje v příští sezóně jen dvakrát. To prostě nechápu. A protože jsem v krizi středního věku :-) , tak si to beru osobně...

 

Opět jste daboval Příšerky s.r.o. - byl jste se někdy na postavy z filmů Walta Disneyho, kterým jste propůjčil svůj hlas, podívat v Disneylandu?

Nebyl a nikdy mě to nelákalo. Já vyrostl na Štaflíkovi a Špagetce, Rumcajsovi a Hurvínkovi. Disneyho jsem řešil, když jsem měl malé děti a dabing kreslených muzikálů byla zajímavá a dříve i dobře placená práce. Ale do Dineylandu? Nikdy!!!

 

Aktuálně kromě muzikálů chystáte svůj koncert. Vše vypadá velmi monstrózně už teď. Chceme se těšit ještě víc, prozradíte něco ze zákulisí?

Povím vám vtip, který už koluje divadly. Víte, proč propaguji svůj narozeninový koncert půl roku dopředu? Protože ti, co si teď koupí lístky, je do vánoc ztratí a budou si je muset koupit podruhé. Takže tím tu velikou Hybernii snad vyprodám. :-D Ne, vážně. Prozrazuji pravidelně novinky na svém webu i na FaceBooku. Koncert bude plný hostů. Každý host zastupuje určitou mojí životní etapu. Edward Tomas (Dobrý Večer Quintet) mě vlastně v roce 1984 objevil. Byli jsme spolužáci na konzervatoři. Zde zpívala i moje manželka Petra Kohoutová (Sestry Havelkovy). Tomáš Valášek (Dolmen) je famózní kytarista, který patří mezi českou kytarovou špičku a naučil mě třeba aranžovat vlastní písně. Je i výborný pedagog a má svoji kytarovou školu. Míša Doubravová je dnes už hvězda divadla Kalich a oba – já i má žena – jsme jí učili na konzervatoři. No a proč mezi hosty je Monika Absolonová a Daniel Hůlka, to snad nemusím říkat. Monika byla vždy a za všech okolností moje pevná stálice jak na jevišti, tak v soukromí. Je to profík každým coulem a má strašně široké srdíčko, tak jsem jí tam hrozně chtěl, což se podařilo a jsem za to hrozně rád. A Daník je kus mého života. To, co jsme spolu prožili v době prvního Draculy, na to se prostě nezapomíná. To jsou hosté a s každým si zazpívám. A protože to nebude muzikálový koncert, ale všehochuť, tak aby to lidem nebylo líto, pokřtím tam své nové CD, na kterém bude 30 muzikálových písní, které jsem za svojí dosavadní, třicetiletou kariéru nazpíval. A bude to přesně 30. Ledna 2014!

 

Kdybych byl muzikálový producent, co kromě honoráře rozhoduje o tom, zda nabídku do díla přijmete?

Divadlo, kde se to hraje, produkční tým, který to produkuje, skladatel, libretista, režisér a můj diář.

 

Léta se u nás zřejmě nedočkáme, kam se chystá Tomáš Trapl letos na dovolenou?

O prázdninách budu zkoušet nový fajnovoučký muzikál Nezemřela jsem.. A jestli budu mít občas volno, tak odjedu do Orlických hor na svůj čtyřista let starý statek a budu se ho snažit prodat. Nechcete ho někdo???

 

 

 

PRÁVO 29.10.2012

 

Tomáš Trapl je jedním z nejobsazovanějších muzikálových herců. Široká veřejnost si ho všimla jako Jidáše v Jesus Christ Superstar, v němž alternoval s Danem Bártou. Prošel všemi významnými muzikály od Bídníků po Draculu. V současné době jej můžeme vídat v titulní roli Quasimoda nebo jako čaroděje v Klíči králů. Hlavní role jej ale většinou míjejí. A mimo jiné má také jedno z nejdéle fungujících manželství ve světě šoubyznysu.

Saša Šeflová

Jak jste se vlastně jedním z nejobsazovanějších zpěváků stal?

Myslím, že už jím momentálně dlouho nejsem. Ale bylo to zřejmě tím, že jsem byl ve správný čas na správném místě. To bylo v roce 1986, kdy jsem začínal. A za pár let - po sametové revoluci - se začalo s muzikály. Byl jsem asi atraktivní, měl jsem dlouhé vlasy a uměl jsem zpívat.

Od té doby, co jste vlasy ostříhal a oholil si hlavu, se to snad zhoršilo?

To nemohu posoudit, ale snad ne. Říkají mi, že jsem pořád charismatický, i když jinak. Taky mi už za chvíli bude padesát, takže mám jisté zkušenosti, jak se režisérům zalíbit. Obsazení řeší režisér podle svých kritérií, ale mluví do toho i ten, kdo skládá hudbu nebo dělá hudební nastudování. Takže i když bych režisérovi úplně typově nevyhovoval, může přijít někdo další, kdo řekne, že mám velký hlasový rozsah, tím pádem se pro tu roli hodím z jiných důvodů. Navíc se prý o mně říká, že umím nejen zpívat, ale i hrát divadlo. Tím pádem vytvářet roli. Tak mi začali dávat charakternější postavy.

Ale nejsou to ty hlavní, ne?

Jsou výborné, lepší než ty hlavní. Posouvají děj, jsou víc vidět, dávají divákovi systém, aby se v ději neztratil. Nejtypičtější je Jidáš v Ježíšovi. Ježíš má v podstatě jednu árii, ale Jidáš má čtyři těžké pecky, které posouvají děj. Když vám režiséři jako Petr Novotný nebo Jozef Bednárik řekne, že podpoříte Lucii Bílou, Dana Hůlku nebo Kamila Střihavku, dává mi to další rozměr. Já miluju divadlo. Nedělám ho proto, abych natočil desku a byl slavný. Mám rád živé diváky, líbí se mi, že je představení pokaždé jiné. Ať už dobré nebo špatné.

Nemrzelo vás, že jste nehrál klasické milovníky?

Milovník je hrozně nevděčný. Musí to být hvězda, u které stačí, že chodí nebo stojí a zpívá. Já jsem nikdy nebyl typově stejný. Hodím se na hajzla, skřeta nebo kamaráda hrdiny. Ale v osobním životě je to jiné - doufám.

V poslední době často hrajete v maskách a kostýmech, v nichž nejste poznat. Baví vás to?

Je to dobře.  Masky dělají - už od doby antiky - divadlo. A je skvělé, jako například v Klíči králů, že role, které mohou hudebně lehce splývat, jsou odlišeny třeba kostýmem. Takže jsem někdy hnusný jako Quasimodo a jindy krásný jako čaroděj ohně Strig v Klíči králů. To mám krásné dlouhé blond vlasy a kamarádi mi říkají Kamile podle Kamila Střihavky. Kdo chce vidět herce bez kostýmů a masek a super výkony, zcizováky a třetí plán a já nevím, co ještě, ať nechodí na muzikál, ale třeba do Dejvického divadla. Tam to mají složitější než my.

Vy ale také učíte. Jak jste se k tomu dostal?

Před patnácti lety mi zavolali ze státní konzervatoře, jestli bych to nechtěl zkusit. Vzdělání na to mám, studoval jsem konzervatoř a HAMU. Říkají mi „pane profesore“, i když profesuru nemám, jsem jen magistr, ale to je detail. Původně jsem to chtěl zkusit na rok nebo dva, ale pak mě to začalo bavit. A podotýkám, že nejen proto, že jsou tam mladé studentky. Mám krizi středního věku a občas mívám pocit, že se nemám za čím ohlédnout. Jako by mi život proplynul pod rukama. Měl jsem kapelu, hraju v muzikálech, ale všechno nějak divně končí. A to chození ráno na osmou do školy mě vlastně nabíjí. Prostě mě baví učit zpívat ty mladé herce, předávat jim svoje zkušenosti a fígle.

Jste jeden z mála, komu ve světě šoubyznysu vydrželo manželství. Máte na to nějaký recept?

Recept na to neexistuje. Je to vždy o vzájemné důvěře a pochopení jeden druhého. Mám doma zpěvačku a ona ví, jak to tady funguje. Petra zpívá roky se Sestrami Havelkovými, dostala se k jisté popularitě daleko dříve než já. Už před sametovou revolucí jezdili s Originálním pražským synkopickým orchestrem na západ. Jsme stejně staří, ona je beran já vodnář, což si vyhovuje. Nezasahujeme si navzájem do práce, i když samozřejmě svůj názor máme, ale prezentujeme ho, jen když se o to navzájem požádáme. Zaplať Pán Bůh za to, že ji mám. Jsme spolu pětadvacet let, z toho dvaadvacet let jsme manželé. A dvě super skoro dospělé děti Emu a Sebastiana. Co chcete víc?

 

26.2.2012 JSEM SI POVÍDAL V POŘADU "AŽ NA DŘEŇ":

+

+

+

MÍŘÍ PRAŽSKÉ MUZIKÁLY DO SLEPÉ ULIČKY???

 

ODPOVĚĎ NAJDETE ZDE * ZDE * ZDE

+

+

+

 

ROZHOVOR V ČERVNU 2011 PRO FANUŠKA HONZU VRCHOVSKÉHO:

  • Blíží se konec sezóny. Těšíte se na prázdniny, i když víte, že budete zkoušet a neláká vás vidina lenošení ?
    Jsem workholik. Když musím někde ležet na dece nebo programově lenošit, tak trpím. Raději vstanu a někam jdu. Odpočívám tím, že dělám úplně všechno, co je potřeba. Hlavně manuálně.
  • V květnu měl derniéru Dracula, v červnu Tři mušketýři. Budou Vám  vaše role v těchto muzikálech chybět a co jste na nich měl rád?
    Miluju Draculu. Byl první český komerčně úspěšný a nebyl tak zcela povrchní, jako současné projekty. Chybět mě nebude, protože se na podzim 2011 ještě zase vrátí. Ve trojroli Šašek-sluha-profesor se můžu do mrtě vyřádit, takže pohoda. A kardinál v Mušketýrech má dvě super árie, kde si zase skvěle zazpívám. To mě chybět bude, ale třeba se to ještě taky vrátí.
  • Na podzim má premiéru nový muzikál Quasimodo. Máte v něm hlavní roli, k tomu kladnou. Po záporných postavách a menších rolí je to změna. Jak se na zvoníka těšíte?
    Moc. Oslovení dvojicí SKUTR si velice vážím a hrozně se na spolupráci těším. Doufám, že je nezklamu. A s tím klaďasem se určitě vypořádám, jsem totiž mírumilovný člověk, hodný jako beránek.
  • Co si myslíte o muzikálech, které se nehrají ani jednu sezónu, ale jen pár měsíců? Dlouho se zkouší a pak se hraje pár měsíců, dá se s rolí za tu dobu vůbec sžít?
    S rolí se sžijete už během zkoušení, to na to nemá vliv. Ale to, že se hrají dnes některé projekty tak málo, vypovídá o stavu těchto projektů a o stavu pražských muzikálů vůbec. Dál bych to raději víc nekomentoval, protože se na tom podílím i já svojí měrou.
  • Za dobu co excelujete na divadelních prknech už jste hrál snad všechny typy postav.  Máte svou vysněnou roli ??
    Nemám.
  • V lednu se opět vrátí Kleopatra, s ní i Octavián, považovaný za jednu z vašich nejlepších rolí. Dá se na něm za tu dobu ještě něco vylepšovat?
    Vždycky se dá něco vylepšovat. Ale nejvíc teď potřebují vylepšit kostýmy a kulisy a to se - bohužel díky momentální ekonomické krizi - asi nepodaří.
  • Jaká je výhoda/nevýhoda konkurzu? Chodíte rád na konkurzy, nebo je lepší dostat přímo nabídku na určitou roli?
    U konkurzu si člověk vždy znovu připadá jako kdyžby začínal. Je to taková očista, studená sprcha, trochu ztráta sebevědomí apod. Ale posiluje to a já to všem vřele doporučuji.
  • Jak se hrají role, které končí smrtí ?  Je to pro vás výzva ?
    Úplně stejně, jako jiné role. Ale říká se, že kolikrát člověk na jevišti zemře, o tolik se mu prodlouží prý život v reálu.
  • Zrají věkem také vaše role, ke kterým se během let vracíte ??
    Tak zcela jistě zraju já. Jestli role nevím, ale některé se mi hrají lépe než dřív, některé hůře. Ale já to neřeším. Kdybych se tím zaobíral, budu sedět doma u televize.
  • Velmi rád hrajete více rolí v různých divadlech. Není náročné pamatovat si je a nepletou se Vám ?
    Absolutně ne. Doktorovi se taky neplete léčení nohy a třeba slinivky, ne? A to že hraju ve více divadlech je způsobeno tím, že nás, kteří mají široký záběr, je tu málo.
  • Jak se díváte na fanoušky ? Těší vás jejich zájem nebo není jich na Vás moc?
    Myslím, že s tím nemám problém. Nikterak nepociťuji, že by mě fanoušci obtěžovali. Navíc své soukromí si hlídám i před bulvárem a taktéž před fanoušky.

ROZHOVOR V ÚNORU 2011 DO NĚJAKÝ DIPLOMKY:

1.)Co si myslíte o současné muzikálové scéně?

Myslím, že v Praze jsme se zasekli na rychlých, komerčně rychle návratných „písničkálech“, které s klasickým muzikálem nemají pranic společného. Producenti nechtějí riskovat a koupit finančně krutou licenci na světový titul. A když to náhodou udělají, neumí to prodat divákům, takže to rychle končí. Tím nás zachraňují většinou česká původní díla, ze kterých se neplatí velká práva a tudíž aspoň trochu vydělávají. A pak mě vytáčí i cena za lístek… Obdivuju čtyřčlennou rodinu, která jede z Moravy do Prahy na muzikál… Mimo Prahu nemám zkušenost.

 

2.)Hrál jste v nespočetném množství muzikálů, patříte k největším univerzálům, je vůbec role, která by Vás něčím překvapila, která by pro Vás byla těžká, kterou byste měl problém nastudovat?

Problémy mám stále: tělo chátrá, paměť dosluhuje, hlas hrubne… Jen ty holky se mi líbí dál a dál. 

 

3.)Hrajete v několika divadlech najednou a učíte na konzervatoři, jak se to dá stíhat, když se nový muzikál zkouší?

Blbě. Musím vždy trochu jedno nebo druhé ožulit. A pak je buď naštvanej rejža nebo žák. A co teprve doma!

 

4.)Většina fanoušků u Vás obdivuje především skvělé grimasy, kam na ně chodíte?:)

Nechávám se inspirovat hudbou. Čím strašnější muzika, tím strašnější grimasy.

 

5.)Nebudu zastírat, klaďasové mi od Vás nesednou, zato v záporácích (Octavian, kardinál), jste bezkonkurenční. Jaké role baví víc Vás?

Děkuji za poklonu. Btw; a které klaďasy jste ode mě viděla? Mě baví hlavně, když ta role má nějaký vývoj. Když hýbe dějem a tak. Pak si to užívám. A v poslední době jsem taky rád, když jsem co nejvíc na jevišti. Nesedím aspoň v divadelním baru…

 

6.)Čím vás obohatila soutěž Duety...když hvězdy zpívají? A co taneční obdoba Duetů, StarDance, šel byste do toho?

A teď zase vážně: obohatila mě tím, že jsem si ověřil, že umím dopředu odhadnout vývoj „nezpěváka“, že mu umím vybrat písničky „na tělo“, a že u něj umím skrýt „vady“, které má, popřípadě je vydávat za jeho „přednosti“. A to celé mu vysvětlit, vnutit za jeho názor a rvát se za něj. A když se najde někdo podobný, aby toto udělal v tanci se mnou – proč ne.


ROZHOVOR PRO HALÓ NOVINY, 12. PROINCE 2009:

1) Když se řekne Tomáš Trapl dnes, vybaví se díky pěvecké soutěži ČT Duety průměrnému Čechovi či Moravanovi bezvlasý štíhlý pán středního věku s brýličkami, kterému to hooodně dobře zpívá. Člověk charismatický, leč navzdory bezmála 20 letům v mainstreemové branži stále ještě poměrně neznámý (s výjimkou muzikálových nadšenců). Přitom jste nejobsazovanější umělec v oblasti hudebního divadla u nás. Nepřijde vám to trochu paradoxní?
Proč paradoxní? Nejsem jen pro ně moc zajímavý bulvárně. Mám rád svoje soukromí a to si hlídám. Ač to tak možná na obrazovce nevypadá, nepatřím k těm, kteří se rádi zviditelňují přes média. A přes bulvár především. Nejsem bezchybný člověk, rád zapařím a představa, že by si  moje rodina druhý den četla např. podrobnosti o mém způsobu vyměšování na Václaváku, mě děsí. Takhle honit slávu fakt nepotřebuju. Člověk má aspoň klid na práci.

2) Jak vnímáte Duety hvězd - pomineme-li tu výhodu, o níž jsme se už bavili? Jak si tenhle projekt s Janou Bouškovou užíváte?
Podívejte se. Jsem chlap v nejlepších letech, mám dvacet let jednu skvělou manželku, dvě krásný, zdravý, chytrý a normální děti, práci, která mě baví a živí zároveň. S Janou se nám soutěž vydařila, postupujeme neuvěřitelně stále výš, tak na co si mám stěžovat? Užívám si, že učím a zpívám zároveň a Jana je učenlivá až až. Prostě paráda!

3) Co kdyby vás oslovili i pro případné pokračování StarDance, neboť oba pořady jsou založeny na stejném principu, šel byste do toho coby nejen divadlem protřelý tanečník? Tam by se totiž dalo předpokládat, že byste nebyl pedagogem, ale „studentem“ nějaké profitanečnice:)
No přiznám se, že pojem profitanečnice mě docela láká. Ale soutěž, kde se střídají jen druhy společenského tance, je hrozná dřina a připadá mi jednotvárná. Zajímala by mě spíš taneční soutěž, kde se mění styly doslova: jedno kolo break-dance, druhý hip-hop, třetí step, čtvrtý klasický balet, pátý třeba flamengo atd.

4) Zmínil jsem se o pedagogovi - vy nejste jen zpěvák, ale také tuším někde učíte?!
Učím jedenáctým rokem na Státní konzervatoři v Praze na Hudebně-dramatickém oddělení zpěv a interpretaci. Jsou tam mladí začínající herci, kteří moc pěkně zpívají a práce s nima mně hrozně baví. A když zrovna netočí nějaký film, seriál nebo nehostují po divadlech, tak s nima udělám i poměrně dost práce. Mají totiž na rozdíl od „obyčejných“ zpěváků velkou výhodu. Umějí dát písni obsah a duši, protože to jsou herci.

5) Jaké to je - vychovávat nové talenty -  a svým způsobem sám sobě konkurenci?
I tuto otázku jsem si občas položil. Ale když to někomu dobře zpívá a hraje, většinou ho v nějakém muzikálu potkám jako kolegu a mám pocit dobře vykonané práce. Navíc se konkurence nebojím, tu si vlastně rád pěstuju, protože, dokud ji zvládám, zvyšuje mi to sebevědomí.

6) Prošel jste opravdu spoustou divadel - těmi nejkomerčnějšími možnými, až po klasické stánky jako ND, nebo třeba HDK (byť to už dnes k té komerci klouže taky hodně rychle). Kde se vám hrálo nejlíp za ta léta?
Na to je jednoduchá odpověď: tam, kde byl živý orchestr. Takže: Národní divadlo – Dobře placená procházka, Karlínské divadlo - Carmen, Goja Music Hall – Bídníci a Miss Saigon, ABC – Pěna dní, U Hasičů – Benzín a mejkap a Vinohradské – Les Miserables neboli první Bídníci. A samozřejmě Semafor! Živá hudba prostě do divadla patří. Představte si třeba v opeře Rigoletta na halfplayback.

7) A co se vám hrálo nejlíp?
Na to nemám jednoznačnou odpověď. A ani nechci. Každej kus byl něčím vyjímečný a něčím třeba nedotažený. Časový odstup většinou obrušuje ty špatný vzpomínky a zůstávají jen ty hezký, tudíž vše je zalito sluncem a všechny role byly krásné, hned bych je vrátil apod. – což je nesmysl. Ale abych odpověděl alespoň trochu poctivě, tak fakt jsem se vyžíval v Bídníkách v roce 1992. Vždyť to byl náš první světový titul v Praze, tak proč ne, že?

8) Může něco bard vašeho formátu ještě vůbec chtít dokázat - zahrál jste si opravdu snad vše. Ale do důchodu máte ještě minimálně 20 let - tak co budete dělat:) ?
Ano. Mládí v háji a do důchodu daleko, že? Ale pozor, aby nedošlo k omylu. Je to moje práce, já tím nic nikomu nedokazuju (ani sobě). Jen se ji snažím poctivě dělat. Je někdy pěkně tvrdá, ale satisfakce v podobě potlesku na závěr je prostě pecka! Klidně budu trdlovat na jevišti až do smrti nebo se přesunu do inspice nebo cokoli jiného kolem hudebního divadla. Práce je všude plno – alespoň v naší branži. Stačí se rozhlídnou, nebýt lenoch a jede to samo.

9) Čím se zabývá Tomáš Trapl ve volném čase? Pokud tedy cítíte, že nějaký máte?
Jsem typický baráčník klonovaný domácí kutilem, který má potřebu pořád někde něco opravovat, přivrtávat, dodělávat a tak. Takže tím (myslím) je řečeno vše. Dnes se tomu říká workholismus, ale kolem baráku a na zahradě je pořád co dělat a dříve to bylo normální, že si lidé většinou opravovali věci svépomocí. Takový byl i můj tatík a já to mám po něm. Odpočívám prostě fyzickou prací. Je to solárko i posilovna zároveň a ještě ušetříte prašule.

10) Coby šťastný otec a manžel byste mohl konstatovat, že i po soukromé rovině vám téměř nic nechybí, ale zase to má to ale, že vzhledem k vašemu zaměstnání si vás rodina moc neužije, nebo se vám daří snaha o opak?
No mě je docela plno i tak. Doma si myslím docela rádi občas ode mě odpočinou. Ne, že bych děti honil do práce jako esesák, ale já jsem musel doma pomáhat, tak se to snažím přenést i na moje dětičky. Nepravidelnost mého zaměstnání vyrovnávají děti svou pravidelnou docházkou na střední školu a mezi tím osciluje má skvělá žena, která stíhá neuvěřitelnou horu všech ostatních věcí.

11) Jak prožíváte Vánoce?
Když jsme měli malé děti, snažili jsme se s manželkou je o nic nepřipravit. Byl to problém, protože oba zpíváme a o vánocích se zpívá poměrně dost a všude. Nicméně půst na Štědrý den kvůli zlatému prasátku, návštěva kostela a jesliček, živý kapr ve vaně, pečení cukroví – vše se vždy nějak stihlo. Teď, když jsou velké, se spíš snažíme společně uklidnit a uchránit před shonem všedního dne, uklidit se od všeho toho masírováni po obchodech a nějak v klidu přežít.

12) A ctíte Vánoce v rodinném kruhu nebo spíš máte rád přátelské posezení s velkým večírkem?
Večírků a velkých společností mám z práce moc a moc. Celý život jsem mezi lidma a pro lidi pracuju. Takže po pravdě řečeno, když k nám má přijít nějaká návštěva, zdrhám z domu. To ale o vánocích nejde, takže nájezd babiček a tetiček vydržím a rád sis nimi popovídám u slavnostní tabule.

13) Co tam nesmí chybět?
Moje žena je vynikající kuchařka. Oba milujeme ryby, takže kapr na několik způsobů je samozřejmostí, o rybí polévce ani nemluvě. Tři druhy bramborového salátu je už rutina, bez které by dárky pod stromečkem neměly takové kouzlo. Jo a rozsvícený adventní věnec.

14) Máte nějaké vánoční rituály?
Zvonění zvonečkem, že „přišel Ježíšek“ mi zůstalo z dob, kdy děti na něj věřily. Teď ze mě mají srandu a já si užívám, když si klepají na čelo a blbnou se mnou.

ROZHOVOR PRO BRNĚNSKÝ DENÍK 29.4.2009:

 

STÁHNI ZDE...

www.tomas-trapl.cz - kliknutím stáhnout
www.tomas-trapl.cz - kliknutím stáhnout

STÁHNI SI ROZHOVOR PRO MODŘANSKÉ NOVINY... .............zde

Rozhovor 20. 2. 2007 PRO FANKLUB DIVADLA BROADWAY:

 

1) Tomáši, předně mi prozraďte, jak to děláte, že nestárnete?! Že s každou další rolí máte čím dál tím víc temperamentu, síly a chuti do řemesla - aspoň to tak působí...
To nikdo neví, ani já. Myslím, že u mě je to jako s vínem, čím je starší, tím je lepší. Ale teď vážně. Myslím, že je to hlavně tím, že mám štěstí na role. Je fakt, že dvacet let praxe se taky někde musí objevit, ale kdybych musel hrát něco, co by mi vůbec nesedlo, tak bych do toho nešel.

 

2) Totiž Mordechaj zdá se býti vaší životní rolí. Fanoušci se shodují, že jste zazářil vlastně v každé své dosavadní muzikálové roli, ale stát se těžkou "konkurencí" i takovému muzikálovému matadorovi jako Jiří Korn, to už není samo sebou!
Alternaci s Jiřím Kornem jsem si už vyzkoušel před deseti lety v Draculovi. Takže jsem ani nebyl překvapen, že nás obsadili do stejné role. Ostatně už se k tomu schylovalo dřív – při konkurzech na Miss Saigon. A jako konkurenci to samozřejmě neberu. Každej z nás to hraje trošku jinak a v tom je to kouzlo. Každé představení je vždycky jiné. Jsme lidi, ne stroje.

 

3) Co vás na židovském překupníkovi baví nejvíc?
Roli Mordechaje beru především jako roli hereckou, výrazovou a pohybovou. Do pěvecké role má totiž dosti daleko. A pro mě, kterej váží šedesát kilo, je fakt dost velkej úkol, udělat ze sebe tlouštíka po padesátce. A co mě na něm baví úplně nejvíc je to, že se nemusím před představením rozezpívávat.

 

4) A opravdu byste Prahu vyměnil za Paříž, Bern, Prešpurk nebo Moháč?
Prahu bych nevyměnil nikdy v životě za vůbec nic. A i když se říká: nikdy neříkej nikdy, tak já říkám: nikdy nevěř tomu, co říkají lidi, když zpívají…

 

5) Co říkáte na Hybernii jako nový divadelní stánek? Může jednou opravdu konkurovat obdobným specializovaným muzikálovým divadlům na West Endu či newyorské Broadwayi?
Bohužel nemůže. Chybí mu totiž to nejpodstatnější: orchestřiště. A pravý americký muzikál se musí hrát s živým orchestrem, kterej je v díře mezi diváky a jevištěm. To zde prostě chybí. Ale Karlínské divadlo teď po rekonstrukci – to je bomba.

 

6) Ještě nám prozraďte - bereme-li v potaz i to, že samozřejmě nebudete chybět ani v Angelice, resp. i vaše autorské počiny - jak to všechno stíháte?
No, momentálně utíkám na generálku do Žižkovského divadla Járy Cimrmanna, kde zkouším se svojí další třídou jejich hudební absolveťák, který má za pět dní premiéru. Vybral jsem jim Kytici od Jiřího Suchého. Bude se to hrát jedno pondělí měsíčně a doufám, že to bude mít úspěch. Po zkoušce přebíhám na Broadway, kde šílí pan režisér Bednárik. To je takovej koncert, že všichni jen čumí! Myslím, že Angelika bude fakt moc pěkná a holky to zpívaj všechny tři perfektně! No a když nemusím být na Broadwayi, tak zkouším v Národním divadle Dobře placenou procházku. Je to jazzová opera, kterou napsali Suchý Šlitr před čtyřiceti lety. Režíruje ji Miloš Forman, jenž tu v Praze od ledna kvůli tomu bydlí. Vedení ND toto představení bere jako svou prestižní záležitost, takže zkoušíme od ledna, jako kdyby byla zítra premiéra. Jo a ta premiéra bude v dubnu.

 

7) Vloni jste se svým Dolmenem oslavil výročí. Co chystáte na letošek?
Rádi bychom s kapelou projeli pár letních festivalů, tak doufám, že se to podaří. A jinak chystám na 19. března malý pěvecký recitál v Rudolfinu v Sukově síni v rámci cyklu Profesoři Pražské konzervatoře. Tak jsem oprášil trochu operní techniky, spojil jsem to s muzikálovými manýrami a se svou přirozenou drzostí vylezu coby klasický pěvec. No uvidíme, jak to dopadne. Ostatně o všem podstatném se dovíte na www.tomas-trapl.cz.

Rozhovor – Kulturní echo               11. září 2006

 

Tomáš Trapl patří mezi zpěváky, jejichž hlasový rozsah a projev je naprosto nezaměnitelný. V muzikálových produkcích s bravurou zvládá odlišné látky od starověkého Říma přes středověké shakespearovské nebo mušketýrské téma až k různým zpracováním novověkých románů, a výjimku netvoří ani nové náměty. K tomu všemu vyučuje na konzervatoři, věnoval se dabingu i vlastní rockové skupině DOLMEN. Pro čtenáře KE a své fanoušky má závěrem neobyčejný vzkaz.

 

Prošel jste řadou muzikálových angažmá, nyní se připravujete na obnovenou premiéru muzikálu Kleopatra. Bude muzikál stejný jako v letech 2002 – 2004 nebo se chystají určité změny? (Případně jaké)?

Změny budou minimální, především k lepšímu. V roce 2002 se Kleopatrou otvíral úplně nový barák. Mnoho věcí se dodělávalo za pochodu. Teď je situace zcela jiná. Máme za sebou kromě Kleopatry Rebely a Mušketýry, každý večer se po muzikálu hraje ještě černé divadlo, takže technicky bude nová Kleopatra určitě vychytanější. Jinak vše zůstává záměrně stejné. Tím pádem nejviditelnější změnou bude nové obsazení v několika vedlejších rolích. A to ať posoudí divák, jestli to je k lepšímu nebo k horšímu.

 

Co Vás právě na tomto muzikálu oslovilo, že jste přijal nabídku účinkování? (Námět, role, hudba)?

To bylo asi kolem roku 2000. Jezdili jsme hrát Krysaře do Prešova a Móňa Absolonka tehdy přišla s novinkou, že Michal David chce psát muzikálovou bombu a že tam bude hrát ona hlavní roli. Tak jsem se dozvěděl, že se chystá Kleopatra. A protože jsme s Móňou dobrá parta už od Draculy, přihlásil jsem se na konkurz. No a bylo to.

 

Když probereme všechny muzikály, ve kterých jste se objevil, o kterém z nich si myslíte, že Vám dal nejvíc, kde máte pocit, že jste se nejvíc naučil?

Všude. Myslím, že každý muzikál, ve kterým jsem účinkoval, byl pro mně něčím novým. Vždy jsem se musel naučit něco nového. Člověk by chtěl říct, že třeba v pětadvaceti jsem se musel víc ohánět, abych byl dobrej, víc se učit od starších kolegů apod. Ale z dnešního pohledu to tehdy šlo jakoby samo. Člověk je mladej a moc neřeší... To spíš dnes mě napadají myšlenky, jak dlouho mě ještě budou obsazovat a tak....

 

Pokud zůstaneme v branži, obdivujete z profesního hlediska nějakého svého kolegu nebo kolegyni? (Někoho, kdo je pro Vás zpěvákem, zpěvačkou s velkým „Z“)?

Mně se vždycky líbilo, jak zpívá Bílá. Jak dokáže pracovat s emocema v hlase. Její výrazový prostředky a jak je bravurně během zpívání mění. Není tady nikdo jinej takovej... A kromě toho umí zahrát i divadlo.

 

Jako muzikálový zpěvák jste opravdu hodně známý, ale už méně lidí o Vás ví, že vyučujete i na hereckém oddělení pražské konzervatoře. Jak jste se dostal k učení?

Tak, nemyslím si, že bych byl opravdu hodně známý, jak říkáte. A k učení? Prostě mi zavolali ze školy, že jim odchází Jana Koubková a jestli bych to nechtěl zkusit. Tak jsem to zkusil a už to zkouším osm let.

 

Vaše výuka musí být určitě hodně praktická. Probíhá ale pouze ve škole a případně někde v praxi, nebo máte se studenty i specielní konzultace jak potřebují?

Snažím se být pro ně kromě učitelem i jakýmsi poradcem nebo mostem mezi školou a praxí. Když vidím, že někdo ze třídy inklinuje k muzikálu, posílám ho na konkurzy a radím mu, jak na porotu nejlíp vyzrát. Myslím, že s herci se líp pracuje než se zpěváky. Umí ze sebe vydat víc emocí, než normální zpěvák. Takže, když mu to chybí trochu v hlase, tak to nahradí výrazem a to se v divadle hodí. A když je to dobrý herec, tak by nemělo být poznat, že neumí zpívat. To jim taky vtloukám do hlavy.

 

Byl mezi Vašimi studenty i někdo, s nímž jste se pak setkal na jevišti?

Samo! Jan Maxián se mnou hraje v Tajemství. Jeho hlas můžete slyšet i v mnoha cizích filmech a seriálech. Kromě toho, že hraje divadlo a dabuje, tak je i vynikající muzikant. Pokud vím, tak se muzikálu věnuje i Míša Zemánková, ale s tou jsem na jedněch prknech ještě nestál.

 

Docházíte v současnosti k nějakému profesorovi na zpěv? (Případně k jakému a proč jste si vybral právě jeho)?

Nedocházím.

 

Další velmi zajímavou činnosti, která o Vás, podle mě, není příliš známá je dabing. Jak došlo k navázání této spolupráce?

Ta doba, kdy jsem denně daboval, je už pryč. Byly to především zpívané role kreslených Disneyovek. Měl jsem štěstí, že si mě v Americe vybrali jako českého dabéra pro jednoho chlapíka, co v tý době hodně točil. Takže všechny filmy, co namluvil, rovnou dávali mně.

 

Čím Vás dabing zaujal?

Zaujal mě především systém práce. Než se začalo dabovat, museli jsme všichni projít tvrdým konkurzem. Na každou roli bylo pět až deset adeptů, jejichž výkony se posílali e-mailem do Ameriky, takže jste hned do druhého dne věděla, jestli vás vybrali. Když se film namluvil a sestříhal dohromady; pozor, to celé pod osobním dohledem amerického supervizora; poslali ho míchat třeba do Paříže.

 

Která role se Vám dabovala nejlépe, a která naopak obtížně?

Myslím, že nikdy nezapomenu na Timona z filmu Lví král. Ze začátku, jak jsem byl mlád, se mi mluvil a zpíval lehce, měl ohromnou hlasovou škálu. Ale pak s ním přišlo osmdesát pět dílů a to už jsem ho nenáviděl. Byla to veliká hlasová a psychická škola.

 

Na Vašich internetových stránkách se mohou návštěvníci dočíst, že vzniká Váš fanklub. Můžete k němu říci více? (Co chystáte pro fanoušky, co jim fanklub může nabídnout, proč by měli být členy)?

O tom toho moc nevím. Ještě zatím nic nevzniklo, vše jde tak trochu mimo mně. Nebyl to ani můj nápad, tak tomu zatím nechávám volný průběh. Nejsem ani „fanklubáckej“ typ, tak se uvidí, jak to dopadne.

 

Jaký je Vás postoj k fanouškům, co pro Vás představují?

Já jim říkám „cílová skupina“. Bez nich bych nemohl dělat svojí práci. Mohl bych si zpívat tak akorát v koupelně, kde to sice pěkně zní, ale nikdo to neslyší. Ne, že bych je vyhledával a nadbíhal jim, abych se jim podepsal, jako to prý dělával Gott za mlada v Semaforu; já spíš utíkám zadním vchodem jako Matuška. Ale když už mně někdo odchytne, tak je mi to milý a jsem vlastně překvapen, že někoho zajímám...

 

Právě končí letní sezóna, dopřál jste si i přes Vaše povinnosti dovolenou? (Případně kde)?

Léto jsem měl teplé, dlouhé a většinou bez pracovních povinností. Mohl jsem se tedy věnovat nejen rodině, ale i jenom sobě, což mně baví. Strávil jsem s kamarády týden na vodě (viz foto), s rodinkou týden u moře (viz druhé foto). Divadlo Broadway pro nás připravilo třídenní pařbu, kde jsem taky nemohl chybět (viz foto s koloběžkou). Dále proběhla chalupa, kolo a tak. Prostě pohoda.

 

Co kromě návratu na muzikálová pódia nyní připravujete? (Chystáte se kromě obnoveného muzikálu Kleopatra na nějaký další)?

Právě jsem začal zkoušet Golema a ve škole se svojí třídou připravujeme Kytici. Také se rýsuje Angelika a možná ještě něco, ale to nechci zakřiknout. Ale co je pro mně momentálně nejdůležitější, že se svojí kapelou DOLMEN připravujeme výroční koncert k desetiletým narozeninám. A vzhledem k tomu, že jsme si dali s klukama dva roky pauzu, tak to zkoušení a tréma budou jako na začátku, když jsme startovali. Koncert bude 7. listopadu v klubu Retro. Tak koukejte všici přijít!

 

Chcete na závěr sdělit něco Vašim posluchačům, něco, co považujete za důležité a máte pocit, že v rozhovoru nepadlo?

Ano. Rád bych všem sdělil, že naše politická scéna už dlouho neměla takové individuum, jako nyní. Ten člověk je jako vytržený z let před listopadem. Jeho dikce, slovník, postava, myšlení – prostě hrůza. Hádejte, koho myslím...

SRPEN 2006

 

Prošel jste množstvím muzikálů nejen v Praze, která z Vašich muzikálových rolí je Vaše nejoblíbenější? Proč?

 

Nedá se říct, že mám nejoblíbenější roli. Každá z nich je něčím výjimečná a nezapomenutelná. V každé jsem se snažil najít kousky svého já a tím se do ní vcítit. Ale hodně blízký mi byl Enjolras, Jidáš a John.

 

Diváci Vás často mohou v muzikálech vidět jako zápornou postavu (Tajemství - Martin, Galielo – Inchofer,  Kleopatra – Octavian, Tři Mušketýři – Kardinál Richelie atd.) hrajete je raději než „klaďáky“?

 

Záporáci se hrají snadněji. Mají víc výrazových možností. Také častěji „hýbou dějem“, což je pro diváka zajímavější, než když klaďas „jen řeší svůj problém“. Mají i akčnější písničky, což je opět efektnější, zvláště v muzikálu, který trvá např. přes tři hodiny.

 

Zaujal Vás nějaký muzikál natolik, že byste se o dobu, ve které se jeho děj odehrává zajímal nějak hlouběji?

 

Většina muzikálových témat je tak výjimečná – to proto, aby na to chodili lidi – že nezaujme jen naprostého herce–ignoranta. A když je pak téma spojeno se super hudbou, máte pocit, že jste prostě jeho součástí tak nějak automaticky. Během zkoušek s erudovaným režisérem si o té či oné době neustále povídáte, což vám pomůže lépe pochopit roli respektive dobu. Takže když máte štěstí na režiséra, skladatele a roli, máte vystaráno o výlet někam do neznáma vždy.

 

Stala se Vám při nějakém z Vašich mnoha představení nějaká nehoda?

 

Během prvních Bídníků mi na barikádě praskla šlacha v koleni, takže jsem asi osm představení odehrál se sádrou na celé levé noze, neboť v té době ještě neexistovaly ortézy. Během Ježíše jsem si v zápalu hraní nalomil o kolegu malíček na levé ruce, což jsem zjistil až týden poté. Ještě mně napadá pár naražených žeber na barikádě a jedna tržná rána mezi okem a spánkem v temném zákulisí při hře A Christmas Carol, kdy jsem jedinkrát nedohrál představení, protože mě odvezli na šití. Takhle to vypadá dost dramaticky, ale v podstatě to jsou jen „pracovní oděrky“, kterým se během dvaceti let, co hraju, prostě neubráníte.

 

Herci s oblibou vyprávějí veselé příhody, určitě také máte nějakou, povíte nám ji??

 

Nepovím, neb mně žádná fakt vtipná nenapadá. Nesnáším historky o zapomenutých textech, směšných přeřeknutích, pozdních příchodech na jeviště a utržených kulisách. Na vtípky o derniérách mám také svůj názor. Vtípek na jevišti se dá udělat kolegovi tak, aby to divák neviděl a pobavil pouze herce „nahoře“. Je to stejné jako na Silvestra. Ti, co se opíjí celý rok se přece nebudou opíjet v den, kdy to dělá celej národ.

 

Co se Vám honí hlavou při děkovačce?

 

No, to záleží na okolnostech. Co jsem hrál, co je za den, co mně čeká zítra, jak se mi zpívalo, kolik bylo diváků, jak tleskali, kdo hrál se mnou atd. atd. Podle toho lze jistě vydedukovat, co se mi honí hlavou. A můžu vás ubezpečit, že hlavou se mi toho honí dost - někdy až příliš.

 

Nejste jen muzikálový herec a zpěvák, ale máte také vlastní kapelu, komponujete, vyučujete na Státní konzervatoři. Co je Vám nejbližší?

 

Kapela už dva roky nefunguje i když jsme se oficiálně nerozpadli, jen jsme si prostě dali pauzu a teď čekáme na zázrak, že to někdo dá dohromady. S tím souvisí i moje skládání písniček. Tím chci říct, že od té doby, co nefunguje Dolmen, jsem nic nesložil, což pokládám za svou chybu. Ale takovej je holt život. Na konzervatoři jsem osmým rokem a snažím se tam svým žákům vysvětlovat fígle, jak zpívat tak, aby divák nepoznal, že to moc neumíte. Nejbližší je mi samozřejmě jeviště. Ale jak o tom tak přemýšlím, tak je to jen z pohodlnosti.

 

Stačí se podívat na Váš web a je jasné, že se o své fanoušky velmi dobře staráte – časté aktualizace, písničky v plných verzích, ne jen nějaké krátké ukázky, spousta fotografií … . Co pro Vás fanoušci znamenají?

 

Cílovou skupinu. Přece si nebudu zpívat doma v kuchyni. Divadlo je vymyšlený přece pro fanouška a já se divadlem živím. A web je vlastně docela pohodlný, rychlý a efektivní nástroj, jak si zjistit, jestli vůbec nějakého fanouška máte. Docela mně překvapilo, že o mý stránky je zájem. Mně to stojí minimum času a přitom to mnozí ocení. A jsem tomu rád.

 

Co nejraději děláte ve volném čase?

 

Jako workholik na tuto otázku neumím odpovědět. Když mám tzv. umělecké volno, tak mně plně zaměstnávají starosti rodinného charakteru, což zřejmě pokládám za další své zaměstnání. Tím, že se stresuji i doma, tím relaxuji a odpočívám od stresů v práci. Chudák moje rodina!

BŘEZEN 2006

 

1) Máte za sebou téměř neuvěřitelnou muzikálovou dráhu - prošel jste snad každým druhým muzikálovým kusem v Praze. Jak vysoko byste zařadil na žebříčku kardinála Richelieua s Touhou znát?

Role kardinála je vystavěna velmi dobře. Nejen díky velmi silným písním, které za něj udělají kus role, aniž by herec musel hrát, ale i ze scénářského pohledu má pěkný oblouk a tah na bránu. Ze začátku ho lze ztvárňovat jako zlého a postupem času, jak se mu nedaří, ho lze malinko zlidštit a dát mu i pár komických momentů. Takže vzhledem k tomu, že toto vše vám jaksi jde na ruku, bych ho neřadil zase tak strašně vysoko. Tím chci říct, že se mi to hraje tak nějak samo. Nemusím se pekelně soustřeďovat před výstupem a kromě rozezpívání vlastně žádnou přípravu na tuto roli neprovádím. Těžší role jsou pro mně ty, kde musíte držet úzce jeden výraz celou dobu a neuhnout, jako byl třeba Osud v Krysaři nebo Inchofer v Galileovi.

 

2) Často tvrdíte, že své role "zlých mužů" ani nemusíte hrát - že vám sednou - jak to myslíte? Znám vás docela dlouho, ale strach z vás nejde...?!

To máte z toho, že věříte všemu, co se píše nebo šustne... To jsou jen takový řeči. Pravda je taková, že se mi většinou lépe hraje „záporák“ než hodnej trouba. Zlosyn má větší škálu výrazových prostředků, je akčnější. Klaďas je maximálně nešťastně zamilovanej a trápí se, což je vždy otrava hrát. Ale je fakt, že mně neznáte. Já jsem vlastně v soukromí hrozná bestie, no a z toho pak čerpám na jevišti.

 

3) Jak se těšíte na návrat dalšího zlého muže z Kleopatry?

Těším se moc a doufám, že roli Ostaviana posunu ještě kousek dál. Ptolemaia již přenechám přece jenom mladším, ať si taky vyzkouší, jaké to je zpívat a točit holema a poskakovat, jako patnáctiletý puberťák.

 

4) Nejste jen muzikálový herec a zpěvák, ale také sám píšete, komponujete, máte vlastní kapelu. Co "v branži" je vám nejbližší?

Nejjistější si asi připadám, když se převtělím do nějaké role (kostým, líčení, kulisy), vyjdu na nasvícené jeviště a podpořen hudbou zazpívám jako ten XY to, co mám. Jinými slovy: jsem schovanej do nějaké postavy a interpretuju někoho názor (skladatele, textaře, režiséra). Tak to je mi asi nejlíp. Je to zvláštní, ale když pak vylezu někde za sebe, tak mám velký problémy si to před sebou obhájit, zdůvodnit a tak. Jsem věčně nespokojenej a kritickej a tady se mi to asi vrací, protože jako T.T se fakt blbě prosazuju.

 

5) Můžete nás pozvat na nějaký váš nemuzikálový projekt?

Nemůžu, protože teď v únoru právě skončila Výprodej, což bylo absolventské představení mých studentů na hereckém oddělení Státní konzervatoře. Další bude po prázdninách. Ostatně všechny moje aktivity můžete prostudovat na www.tomas-trapl.cz.

 

6) Jste znám svým pozitivním vztahem k počítačovým technologiím. Co ale nejvíc řešíte ve volném čase? Tedy pokud se zrovna nevěnujete rodině?

Ve svém volném čase se momentálně věnuji stavbě rodinného domku. Lítám po úřadech, sháním řemeslníky a občas přiložím i ruku k dílu, v bláhovém domnění, že to pak bude levnější. Tím i relaxuju. No prostě se nervuju zase jinde, než v divadle...

 

7) A co chystáte na léta příští?

Mám nabídky do pěti projektů, které se rozjíždějí během příští sezóny. Ale protože je nechci zakřiknout, tak kromě Kleopatry vám žádný další neprozradím. Takže sorry.

KVĚTEN 2003

"FARÁŘE  MÁM OKOUKANÉ“

Na ulici byste si ho možná ani nevšimli. Nosí kratičké vlasy a brýle a je docela nenápadný. Když se však TOMÁŠ TRAPL obleče do kostýmu a vyběhne na jeviště, poznáte, že je to pěkný živel. O přestávce náročného představení ještě zvládne poskytnout rozhovor a tváří se při tom, jako by se nechumelilo.

 

Lidé si vás pamatují dlouhovlasého. Projde člověk nějakou změnou, když si vlasy ostříhá úplně nakrátko?
Dlouhé vlasy jsem nosil devatenáct let. Tenkrát to byl jistý druh protestu. Z „máničky“, jak se tehdy říkalo, mi zbyly brýle – lennonky – ty nosím dodnes.  Ten rebel ve mně ale pořád je. Vlasy na to vliv nemají. A moje děti si stěžují, že prý jsem byl hodnější, když jsem nosil dlouhé vlasy. 

 

Co teď dělá vaše kapela?
Máme pauzu, protože jsme málo koncertovali. Tak jsem začal stávkovat a řekl, že dál ve skupině být nechci, dokud nezačneme pořádně hrát.  Myslel jsem si, že tím pohrozím , ale evidentně si z toho nikdo nic moc nedělal, protože se zatím rýsují jen asi dva nebo tři koncerty na prázdniny. Doufal  jsem, že se dostaneme na nějaký festival, ale ani to nevyšlo. Takže to vypadá, že asi tuhle kapitolu uzavřu

 

To vás jistě mrzí.
Dlouho jsem se rozhodoval, zda odejít, nebo ne. Hrál jsem tam šest let,  naše písničky se líbily. Teď už na nás horko těžko někdo přijde. To je člověku líto. Na druhou stranu je to ale ztráta energie a času.  Když se dnes naše písničky nehrají v  rádiu a televizi,  kapela není prostě moc vidět a  zapadne.  

 

Máte někdy problém něco vyzpívat?
Hloubky ne, čím víc člověk stárne, tím se mu ten hlas přirozeně prohlubuje.  Ale občas nějaké trable jsou, když jsou hlasivky unavené nebo mám nějakou chřipku. To si potom člověk musí hlídat každý tón, aby to znělo, jak má. Někdy to lovím doslova až z paty. To je ovšem přirozené, hlasivky jsou nástroj jako každý jiný a já jsem jenom člověk.

 

Jak si udržujete hlasivky? Cvičíte?
Moc ne, jsem kuřák a moje hlasivky jsou zvyklé  na všechno. Ale občas, když učím na konzervatoři, se rozezpívávám a to trochu cvičení je.

 

Pracuje se vám se studenty konzervatoře dobře?
Děti jsou v pohodě, no, děti, oni jsou to už vlastně dospělí lidé. Nějaký generační rozdíl mezi námi nepociťuji.  Také se občas flákají jako tomu bylo, když jsem já studoval. 


Je třeba ke zpívání a hraní nějaké vnitřní napětí, nebo klid?
To má asi každý člověk jinak. Já osobně patřím spíš k té první skupině. Ke hraní je třeba  jistá dávka exhibicionismu, to bych se pak na jeviště nemohl postavit. Jsem ten typ člověka, který  je věčně s něčím nespokojený. Kolegové si kvůli tomu ze mě dělají legraci, prý jsem asistent režiséra. To, že je třeba stále něco zlepšovat, mě žene dopředu. 

 

Chtěl byste si zahrát v nějakém muzikálu na Broadwayi?
Jasně.  Kdo by nechtěl?

 

Zazpíval byste si v opeře?  Takový Jeník by nemusel být špatný…
Jeníka rozhodně ne, to není můj obor. Ale teď mi nabídli před půl rokem, jestli bych si nechtěl zazpívat v jednom Joplinově kusu. Byl by to můj debut ve Státní opeře. Jenže bych tam měl málo zpívání a ani mě to nijak zvlášť nezaujalo. Také bych pak neměl na nic čas. Nakonec jsem s díky odmítl.  Teď už ambice zpívat v opeře nemám. Nikdy jsem je pořádně neměl. Ani na konzervatoři, ani na vysoké škole.  Po studiích jsem zpíval v Semaforu a s různými kapelami. I když jsem operu studoval, tehdy se nic jiného ani pořádně nedalo, nikdy jsem se jí věnovat nechtěl.

 

Chystáte teď něco nového?
Teď se připravuji na muzikál Bídníci. Jinak se nic nového nechystá. Jsem rád, aspoň budu mít trošku volna.

 

Odpočíváte vůbec někdy?
Odpočívám při práci na zahrádce. Někdy si hraji s dětmi, pokud nejsou ve škole a já mám zrovna volno. To je příjemná relaxace.

 

Půjdou děti  ve vašich stopách?
Uvidíme. Já jim to nechci nutit. Zpívají obě a taky hrají na klavír, muzikální tedy jsou. Ale nic jim nevnucuji, jenom kroužky, které si samy vybraly. Chci, aby samy dospěly k tomu, co budou chtít jednou dělat a co je bude bavit.

 

Co neumíte a mrzí vás to?
Neumím jazyky. Anglicky se domluvím horko, těžko, němčinu nezvládám vůbec. Ne, že bych na to neměl hlavu, ale není moc čas a taky jsem pěkný lenoch.

 

Máte rád Karla Gotta?
Když jsem by malý, poslouchal jsem ho. Jeho písničky jsem si opisoval do zpěvníčku a šířil dál. A když přišla nějaká návštěva, musel jsem nastoupit ke klavíru a něco zahrát a zazpívat.

 

A co posloucháte teď?
Začalo to Beatles a Queeny, teď například Deep Purple.

 

Inspiruje vás to nějak?
Něco ano. Snažím se odposlouchat nějaké drobnůstky, nápady , které bychom mohli použít s naší kapelou. 

 

Koho dnes hrajete?
Dneska jsem Octavian. To je pořádný  prevít, ale já si myslím, že to ve skutečnosti myslí dobře. Já hraji teď samé záporáky. V Kleopatře Octaviana a Ptolemaia, v Gallileovi parádního inkvizitora. To je tedy zloduch se vším všudy. A v muzikálu Jesus Christ Superstar jsem hrál Jidáše.  Ten taky špatně dopadl.

 

A zajímá vás třeba Egypt?
Ani ne. Asi bych se tam chtěl podívat, to by bylo zajímavé, ale nijak zvlášť jsem tohle téma nestudoval.

 

Jste věřící?
Jasně! Já jsem asi šestnáct let ministroval, tak vím, jak to chodí. Faráře mám okoukané, takže inkvizitor i kněz, což je další má muzikálová role, tentokrát v Drákulovi, se mi hraje, respektive hrál velmi dobře.

 

Sportujete?
Ne, vůbec. Kondici mám z toho, jak pobíhám a zpívám na jevišti.

Stala se vám při představení nějaká nehoda?
Když jsem hrál v Bídnících, vyběhl jsem na barikádu a přetrhl jsem si šlachu v koleni. Tak jsem to nějak dohrál, stejně jsem na barikádě za okamžik „zemřel“. Jenže ten den jsem měl ještě další představení. Hrálo se mi dost špatně, strašně to bolelo. Druhý den jsem se nemohl postavit,  jel jsem do nemocnice, kde mi udělali sádru od kyčle až po patu. Ale tenkou, takže se to odpajdat dalo. Také jsem si jednou nalomil malíček. Jinak se mi nikdy nic nestalo.

 

Dojmete se někdy při hraní nebo při děkovačce?
 Ne, ale někdy je to zajímavé, když vidíte, jak to cloumá s lidmi v hledišti. Vstanou a tleskají, a to je samozřejmě příjemné. Ale mně se tak něco nedotkne. Beru to jako zaměstnání, emoce na jevišti neřeším. Tam totiž nepatří.  Je to neprofesionální.

 

Jsou české muzikály srovnatelné se zahraničními?
Ty malé určitě. I ten „veliký“, Drákula, byl skvělý.  Vyvezl se do Koreje, má jít do Francie. U nás jsou dva, tři dobré, zbytek průměr. Třeba v Americe je to totéž.

 

Vy byste si nechtěl složit muzikál?
Občas mě něco napadá, ale raději bych se věnoval produkci, protože už vím, jak to mezi producenty chodí, a je to zajímavá práce

 

Jak dlouho trvá  zkoušení nového kusu?
Celkem asi tři měsíce, maximálně čtyři. Nejdříve ve zkušebně, potom na jevišti. 

 

Sledujete kariéru vaší manželky?
Na její koncerty nechodím, jenom ji vyzvedávám. Ne, že bych nechtěl, spíš nemám čas. Nedávno jsem pro ni jel na nějaký raut a  potěšilo mě,  že jí to  stále v kostýmu sluší. Muzikály neprobíráme, žena se o tenhle žánr moc nezajímá, ale já jí nějaké noty sem tam nosím. 

 

Motivují vás vaši kolegové k lepším výkonům?

Někteří ano. Člověk se učí a zlepšuje. Konkurence je prospěšná.

NEW 2CD:

30 x MUZIKÁL!!!

+

+

+

CD TEA TIME...

+

+

+

KONCERT 50 let..