Státní opera Praha - Božská komedie (světová premiéra 3.2.2002)
Hudba: Martin Kumžák
Libreto: Lubomír Holzer
Režie: Jiří Gogela
Dirigent: Jan Chaloupecký
Scéna Ondřej Jeremiáš
Hrají: Tomáš Trapl, Daniel Hůlka, Dasha, Lukáš Hynek-Krämer, Dušan Kollár, Jana Tetourová, Karla Bytnarová, David Uličník, Jana Hermachová, Lubomír Holzer.

www.tomas-trapl.cz - klikni pro zvětšení

BOŽSKÁ KOMEDIE VE STÁTNÍ OPEŘE

 

Název Božská komedie nemá žádnou přímou souvislost s Dantem, avšak skrývá se pod ním nová inscenace z řady operních experimentů Státní opery Praha pod označením Bušení do železné opony. Skladatel Martin Kumžák a libretista Lubomír Holzer v neuvěřitelně krátkém čase několika měsíců vytvořili dílo, jemuž byla dána příležitost jednoho provedení na scéně velkého operního divadla. Osobní kontakty skladatele vtáhly do nastudování nejen tři pěvce Státní opery, ale také výrazného představitele českého muzikálu Daniela Hůlku, což zaručilo premiéře mediální pozornost. Jakoby právě rozdělení zpěváků na dvě poloviny bylo od samého začátku, co zazněla hudba, důvodem k zamyšlení, zda je slyšené dílo ve svém výsledku operou nebo muzikálem. Fakt, že není ani jedním, ani druhým, byl nepopiratelný. V každém případě jsme viděli a slyšeli něco, co nemělo definitivní tvar, a to nejen ve scénickém provedení, ale po této jevištní realizaci i v hudbě.

www.tomas-trapl.cz - klikni pro zvětšení

Typizace postav, daná rozdílným zpěvem, rovněž nenaplňuje jednotnost celkového vyznění: Zeus, Hera a Afrodité jsou zpívány operními pěvci - Lukáš Hynek-Krämer, Karla Bytnarová, Jana Tetaurová, Apollóna a Dionýsa muzikáloví - Daniel Hůlka a Dušan Kollár. Proč ne. Rozhodující je hlavní postava Ježíše, již skvěle zpíval Tomáš Trapl, leč hlavní role v opeře neoperním pěvcem? Dasha, představitelka hlavní ženské hrdinky Mariany, na sebe rovněž výrazně upoutala pozornost a kladným směrem, a právě její projev jiskřil ještě dalšími odstíny zpěvu. Každý z nich ve své kategorii odvedl kvalitní výkon. Mně osobně tato nesourodost pěveckého projevu nebyla nepříjemná (jiná věc je, že v práci s mikroporty jednoznačně vedli neoperní zpěváci), ale bipólnosti však ještě přidávala. Nejpřínosnějším bodem Božské komedie se mi jeví námět a poslání: proměna věku Ryb do věku Vodnáře sebou nese nejen potřebu víry, ale především zmnoženou potřebu lásky,! řečeno velmi stručně. Tuto ideu lze jen podporovat a byla by nosná i bez bubnování a patetického slova. Dirigent Jan Chalupecký spolehlivě udržel široký kolos interpretů v pohybu, režisér Jiří Gogela se vyrovnal se ctí s problémem času a tedy jistého scénického polotvaru. Výtvarník Ondřej Eremiáš vytvořil pro tento druh jevištní realizace dobrou, antickými fragmenty a novodobými symboly jednoduše vystavěnou scénu. Jako experiment v limitovaném čase dopadla Božská komedie vlastně velmi dobře. Je diskusní a otevřená.

 

*

A HORŠÍ KRITIKA...

Božská komedie aneb kýč ve Státní opeře

Dasha, Daniel Hůlka, Tomáš Trapl, Státní opera Praha a "Božská komedie" z pera Martina Kumžáka. To jsou jména, která by asi většinu hudbymilovných čtenářů přivedla do varu. Bohužel ne všechno, co se honosí slavnými jmény, je nakonec zajímavé. A jak dopadla právě Božská komedie? To si přečtěte sami
O prvním díle projektu Bušení do železné opony Státní opery Praha jsme na Xpressu už psali - viz článek Bušení - další mimořádný projekt Státní opery.
Divadlo v něm dává prostor současným českým autorům, kteří mají pro nastudování svých děl k dispozici prostor před železnou oponou. Autor si může podle svého i zvolit interprety.
Vladimír Wimmer nasadil svými dvěma operami (Rytíř a smrt, Jelizaweta Bam) v prvním dílu "Bušení" vysokou laťku. Řekněme hned zkraje, že Martin Kumžák, autor Božské komedie, kterou Státní opera nasadila v tomto seriálu jako druhý díl, tuto laťku nepřekonal. Nejenom že ji nepřekonal, ale budeme-li se držet sportovní terminologie, pak ji hluboko podběhl. Svým libretem, jehož některé verše připomínaly práci žáka prvního stupně základní školy, ovšem dílu nepomohl ani Lubomír Holzer.
Co se vlastně rozumí pod pojmem opera? Snad divadelní hra, kde se zpívá? Nebo tam musí být i symfonický orchestr? A musejí mít hudebníci v orchestru smoking a motýlek? Není tím určujícím atributem to, že se takové dílo inscenuje v budově, která má operu ve svém názvu? Nic z toho samo o sobě nemusí být pravda, ale pro většinu oper se na většinu uvedených otázek dá odpovědět pozitivně. V případě Božské komedie se dá pozitivně odpovědět na všechny. Přesto jsme v sobotu 3. února 2002 neviděli operu. Je totiž jedna věc, kterou musíme po opeře (a vůbec každém uměleckém díle) žádat bezvýhradně. Tou věcí je sdělení, smysl. A smysl musí být jinde, než v exhibici tvůrců.
Základní příběh je poměrně prostý - bůh Apollón (Daniel Hůlka) se zamiluje do lidské dívky Mariany (Dasha), samotným Diem (Lukáš Hynek-Krämer) je však donucen ji opustit. Pozadím celé zápletky je příběh Ježíše Krista (Tomáš Trapl). Ten se zdá být dost zakomplexovaný (vzhledem k nabubřele patetickým větám jeho libreta to ale záměrem tvůrců zřejmě nebylo). Dokonce se objeví i Budha (David Uličník). Na Olympu samozřejmě nesmí chybět Afrodíté (Jana Tetourová) a Héra (Karla Bytnarová). Dionýsa zpívá Dušan Kollár. A aby toho nebylo málo, ještě se tu občas zjeví dvojjediný šaman - bubnuje Lubomír Holzer a recituje Jana Hermachová. Pouhý výčet postav vzbuzuje podezření na dílo ve stylu dortu, který pekli pejsek s kočičkou ("tohle tam ještě nemáme, to tam taky dáme").
Hudba je jednoduchá, autor používá muzikálové postupy. Vznikl tak hudební doprovod, který nevnáší do děje žádné napětí, jen ho prostě a lineárně kopíruje. Je snadno předpověditelná a přitom nevýrazná, plná klišé.
Scénograficky efektní bylo znázornění pádu Olympu monumentálním zhroucením dvou sloupů v pozadí scény. Efektní, leč pro změnu zcela prostá smyslu byla i stříbrná, asi tři metry dlouhá vzducholoď, která kroužila nad aktéry při přídavku a sypala na ně stříbrné papírky.
Nastudování vznikalo ve spěchu, proto jsme byli svědky spíše koncertního provedení, aktéři stáli za pultíky u svých mikrofonů a hráli jen náznakově. Ježíš trávil většinu svého času uprostřed pódia, kde bylo vyvýšené místo a odkud zpíval svá banální poučení a bolestínské výčitky.
Všechny postavy se vyjadřují podivným jazykem plným archaismů a nabubřelého patosu. Ve spojení s chatrnými veršíky ("[...] jako hvězda jasná // [...] vidím jak jsi mladá, krásná") to působí komicky. Patos a archaismy mají snad podtrhnout význam slov. Želbohu jsou tato slova většinou významu prostá a s každým dalším prázdným gestem tak jen narůstá trapnost celé produkce. Pod tenkou třpytivou bublinou prvního dojmu z velkých operních hlasù a lokálně slavných muzikálových hvězd tu duní prázdnota a zívá nuda.
Martin Kumžák a Lubomír Holzer nenapsali operu - napsali kýč.
Pochvalme Státní operu Praha za odvahu, s jakou otevírá dveře málo známým tvůrcům. Je to její velká zásluha. Věřme proto, že se v příštím dílu "Bušení" dočká inscenace závažnější, než jaké jsme byli svědky v případě Božské komedie. Pokračování slibuje Státní opera na sedmnáctého března. Bude se hrát Nenávistná láska od Otmara Máchy.

Hodnocení:

Státní opera Praha - Božská komedie (světová premiéra 3.2.2002)
Hudba: Martin Kumžák
Libreto: Lubomír Holzer
Režie: Jiří Gogela
Dirigent: Jan Chaloupecký
Scéna Ondřej Jeremiáš
Hrají: Tomáš Trapl, Daniel Hůlka, Dasha, Lukáš Hynek-Krämer, Dušan Kollár, Jana Tetourová, Karla Bytnarová, David Uličník, Jana Hermachová, Lubomír Holzer.
Tomáš Hruš

 

NEW 2CD:

30 x MUZIKÁL!!!

+

+

+

CD TEA TIME...

+

+

+

KONCERT 50 let..